Do lahve s sebou dává vodu se šťávou, marně ho napadlo, že termoflaška by byla možná v tomhle lepší. Vše připraveno, do přepravního pytle balí zateplovací bundu Mamut a triko s nefukem dlouhý rukáv. Životně důležitá věc takového dne je teplo a sucho! A na to byl tentokráte dobře vybaven! Pod kraťasy tenké kalašovky na nohy, přes to nepromokavé šusťáky Axon a výtečné BBB neopreny na tretry. Na vršek moira-triko krátké, tenké kalašovky na ruce, dres a pláštěnku. Vyrazil něco po 6h, venku je kolem 12st, přestává pršet na start to je 9km.

Jel pomalu aby se nezapařil, chvilku přemítal zda není moc nabalen. A už je v Bruck. Představte si horskou obec (asi jako Bedřichov) a v ní skoro 2000 cyklistů asi 80% na galuskách (030).
Ohromující je, že skoro polovina z nich je v kraťasech! To jsem nemohl pochopit, ale vesměs to byli skuteční závodníci co jedou v tempu asi na doraz až nahoru a tam je doprovod hned oblékne. Odevzdávám přepravní pytel a v hustém zástupu cyklistů se řadím na konec pelotonu (031). Všude kolem je úžasná atmosféra, žádné strkanice, nikdo neplaší, spousta známých se vzájemně zdraví, zas mě to vzalo (jako kdykoliv za mlada, kdy jsem byl na Běchovicích Kunraticích, Jizerce, či jinde), ta sounáležitost s davem, kolektivem. Ale ne s davem těch co přijdou řvát na stadiony, nebo někde něco rozbíjet. Člověka (samozřejmě jen některého) přitahuje ta koncentrace snažení jednotlivců, kteří nevědomky vytvoří při startu kolektiv. I když trvá jen krátce, je z něj cítit síla - jakoby se i na chvilku přelévala do těch, kteří tam nepaří, do slabých a toho nehodných... Přestalo pršet, řada lidé kolem se odstrojuje, sundavám pláštěnku, dávám ji do siloňáku na záda (vezu s sebou ještě větrovku, prstové rukavice, rezervní
triko)
Start. Prásk! Rána ze skutečného děla, zní kostelní zvon, kolektiv mladých i starých tyroláků u startovacího oblouku v krojích rozeznívají na krku obrovské kravské zvonce, snad všichni lidé z obce jsou v ulicích i staré babičky mávají bikerům... Pomalu se to rozjelo a za obcí roztáhlo, obdivuji vysvlečené borce co se až několik km po startu rozjíždějí ze zadních pozic, asi všichni ví (kromě NN) co přijde. Ta první část do Fusch se jela asi tak 30km/h, za obcí a cedulí o mýtném vytahuji v jízdě foto před nájezdem do prvního stoupání (033-kopec začíná pod tím prvním mrakem), začíná drobně poprchávat. U lesa se to zvedlo, už je tam 28zubů rychlost klesá na 7km/h. Snažím se aspoň držet otáčky (60), je to z roviny velký přechod, plíce začínají dělat rámus, jak jdou přese mě dopředu žiletky (ve stoje) asi dva bikeři se na mě ohlížejí, jeden zvolňuje, jede chvilku se mnou a ptá se jestli jsem GUTT! Kývám hlavou a mávám rukou, že jo, tak si do toho stoupne a mizí zvolna vpředu.

Hned mi je teplo, pochopil jsem proč jsou lidi vysvlečeni, v takovém stoupáku člověk pěkně začne vařit. Ale, když takovej kopec bude furt pokračovat, je jasné, že se pak zpomalí a bude se vychládat. A už je tu mýtnice 1145m.n.m (034), většina pelotonu mizí vpředu, zastavuji jako někteří a oblékám větrovku (drobně mží).

Kousek za mýtnicí se to krutě zvedlo. Chvíli zápasím na 28zubech, ale neutáhnu to silově nohama, řadím poslední převod 32zubů, rychlost klesá na 5,6-5,8km/h. Jsem z toho vedle, chvíli zkouším točit na 6km/h, ale tak velkou frekvenci na takový převod neudržím. Tak teď mě čeká takhle 13km do kopce, je to mimo moje chápání. Zvlášť nechápu ty na žiletkách, pokud jede v sedle to musí být přece strašně silové?! Jak postupně klesám na konec snažím se sledovat na co jedou ti co jdou přese mě. Žiletky to mají na konci, kdo jede na horáku a předjíždí má předposlední převod (asi těch 28z, kdo má osmikolo asi míň).

Strašně se to vleče v serpentinách vracečkách se to jedině trochu zmírní, někde kolem 18km jsem chvilku (asi 1km) dokázal jet na 28z (rychl 6,5km/h) a v ten jediný moment jsem si všiml, že skupinka asi 4bikerů přede mnou se nevzdaluje, jede stejnou rychlostí. Tak se to asi má jet! Ale neudržel jsem to. Zvláštní bylo, že né kvůli dýchání (usadilo se na pomalé frekvenci), ale kvůli síle v nohách (asi malá zásoba objemové vytrvalosti).

Kolem 1600m začalo pršet, zastavuji, sundavám promočenou větrovku a navlékám pláštěnku a ještě fotím (035) a trochu výše zase (036), ještě netuším co mě čeká. A pak? Jelo se furt v mracích, v dešti, rychlost5,5 a někde kolem 1800m.n.m mě morálně nalomila cedule ukazující, že do cíle je 8km!!! Už jedu 2hod, ze zhora začínají sjíždět Ti co to již mají za sebou, kolem 2000m.n.m přichází krize, zpomaluji šlapání, rychlost klesá na 5km, dotahuji se na chodce, začíná jich přibývat a v momentě, kdy je moje rychlost stejná 4,8km/h, slézám a JDU PĚŠKY!

Totální měkkýš, ale nešlo to. Naštěstí se nohy při chůzi nějak uvolňují, po chvilce nasedám a jde to na těch 5,5 ale po 500m zase krize a znovu dolů. V tyto okamžiky jsem registroval kolem sebe doprovodnou sanitu co jela s koncem pole a ženy a sem tam nějakého chodce.

Často jsem se míjel s bikerkou Susane (1701), která dojela 3min přede mnou a pak s bikerkou Lucií (568) - fotograf ji zachytil i s NN v pozadí, dovlekla ho do cíle a pustila jej nakonec 1min před sebe (1915-NN). Už je slyšet hudba z cílových repro, lidi v bundách kolem v mlze i ty poslední povzbuzují, v poslední zatáčce před cílem i lékař ze sanity na nás řve HOP, HOP, je tu cíl 2428m.n.m, dávají na krk pamětní medaili, nic není vidět, mlíko kolem, dva starší bikeři v cíli mu stisknou pravici, jeden ho i zmáčkne (037).

Pak rychle najít přepravní pytel, sundavat promáčený dres i triko z pod pláštěnky (ale nebyla mi zima!), suché, triko, teplá dunda - to je paráda. A rychle pryč, dolů. Je to tady jak někdy na Ještědu, když říkám, že by ani psa nevyhnal. V mlíku a dešti pomalu dolů, jen nepromokavé rukavice mi ještě chybí - při cestě dolů často zastavuji a bouchám prty u sebe.

Až nad dnem údolí vyjedu z mraku, přestává pršet, ještě zmáčknu poslední foto (038 kde je trochu vidět výška). No a dole? Přestalo pršet, odevzdal jsem čip, zasedl v pizzerii k ZSL - výtečné! Biker vedle (silně mi připomínal Michaela), chtěl dát řeč, řeknu, že rozumím jen angl. (a ještě blbě), tak si moc nepokecáme - ale doporučuje mi špagety, co si na nich pochutnává, tak si je taky dám a druhým ZSL si přiťukáme, loučí se a nechává mi na stole prospekt a přihlášku na nějakej Dolomit-bike maraton (silnice 120km), prej to je pjekný, ať si to dám :-))), že tahle často jezdí (když je v penzi) - úžasný bodrý chlapík!!!

Jinak ke GK - ze sportovního hlediska jistě slabé (měl jsem najeto 1500km), ale jsem rád, že jsem to zkusil a dojel. Jinak jelo to 32 Čechů (hlíza poslední), ten 31 byl 12 min přede mnou (kdybych se neflákal, nefotil a víc makal - třeba jsem nemusel bejt nejhorší Čech), ale čert to vem. Z klasifikovaných 1487 bikerů (4h limit) 42-hý od konce. Musím víc a hlavně JINAK trénovat. Biker, bývalá kolega tady z práce mi řekl, chybí ti objem a delší vytrvalost. Zkus místo hodinovejch kopců v jizerkách jet 100km po rovině průměrem 25km/h! To se to drsoňům mluví :-)

Milan Hlíza