Sluníčko vytahuje kola ven, je nádherné počasí na projížďku. A co takhle jet na kole do školy? Dobrá. Brzy zjišťuji, že taková cesta je fyzicky i psychicky náročná, dost nebezpečná a místy dokonce nezákonná. Zkrátka a dobře, levný a dostupný adrenalinový sport. Má otázka zní: Má to být inspirace pro blázny toužící po vzrušení, nebo jen konstatování tragického stavu?

Aby bylo jasno, nebydlím na kolejích, zato na druhém konci Prahy, jak se říká Černý Most a ještě dál, někde mezi nástupními místy stopařů na Hradec a Liberec. A v tomto krátkém článku vás seznámím se svými zkušenostmi nepravidelného dojížděče na trase Praha, Horní Počernice - Praha, Dejvice.

Nejprve nějaké ty definice

• Městská cyklostezka: Slouží k vykonávání cest po městě (například do práce). Obvykle stezka nebo pruh vyhrazeny výhradně pro cyklisty, s vhodným povrchem (asfalt). Příklad města, které má: Vídeň. Příklad města, které nemá: Praha
• Turistická cyklotrasa: Volný terén osázený v nepravidelné vzdálenosti cedulemi, sloužící k bloudění při výletech. Příklad města, které (zcela nepochopitelně) má: Praha.

Co cyklistu potká?

A teď hezky popořadě, na co se musí připravit člověk toužící cestovat po naší Matičce do některé z budov naší Alma Mater na kole pravidelně:

1. Auta: Jsou všude, nebo alespoň skoro všude. Na druhou stranu, časem otrnete. Zjistíte například, že auto stojící bezmocně v zácpě není nebezpečné. Pokud se však autům chcete vyhnout, nezbyde, než se daleko častěji setkávat s druhým fenoménem:
2. Chodci: Jestliže vás prvotní pohled na ucpanou magistrálu vyhnal na chodník, neradujte se. I když následky srážky s chodcem bývají (pro cyklistu) menší, pravděpodobnost takového střetu je nepoměrně větší. Mimochodem, moje statistika (za 3 roky a ca 5000km) činí: 0 sejmutých aut, 1 chodec, 1 pes, vše naštěstí bez zranění. Zkušenost praví: Nainstalujte si na své drahé horské kolo pořádný zvonek. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že chodci jsou výstavbou silniční infrastruktury šikanováni jen o málo méně než cyklisté, takže minimální míra ohleduplnosti je nutná.
3. Zákazy vjezdu: Ty se zakrátko naučíte ignorovat. Vždyť současný starosta už dávno prohlásil, že cyklisté v Praze nejsou - takže se nemáte čeho bát, protože neexistujete. Z hrubšího soudku jsou jednosměrky projížděné v protisměru. No, když je každý den musíte projet tři, taky si zvyknete...
4. Obrubníky, schody: Ty se bohužel ignorovat nedají (jednou jsem to zkusil... ;-) ). Do této kategorie lahůdek patří i dlažba a jiné nevhodné povrchy, množící se kupodivu právě na cyklotrasách.
5. Jiné šikanování: Zvláště oblíbená se zdá být dodatková tabulka "Cyklisto sesedni z kola", obvykle před kilometr dlouhým mostem. Přitom namalovat na ten most podélnou čáru oddělující cykloupruh od chodníku by asi stálo moooc peněz.
6. Bláto: Poznáte, pokud se náhodou budete držet značených cyklotras. Bez blatníků jste v háji.
7. Kopce: Prakticky jediný argument, kterým se zdůvodňuje, proč Praha nemůže být cyklistické město. A který vyžaduje protiargumenty:
   1. Dnešní kola nejsou Ukrajiny s jedním převodem.
   2. Existují kopcovitá města, kde se na kole jezdí
   3. I v Praze se dá v 99% případů najít taková cesta, že nejvýš cestou tam sjedete dolů a cestou zpět vyjedete nahoru (nebo naopak).
   Tak, a kde jsou další důvody, proč to nejde?

Co s kolem ve škole?

Řekněme, že jste do školy dojeli ve zdraví, nyní je třeba vyřešit, kam svého dvacetitisícového miláčka odstavíte. Do první krádeže si jej zamknete před vchodem, do druhé najdete stojany v zadním dvoře, do třetí krádeže s dvoukilovým zámkem. A pak už si ho budete nosit do posluchárny. (já vím, že se to nesmí. Ale copak máte ve škole kolárnu?)

Teď ještě zbývá se osprchovat (... hmm, asi přejdu na žánr sci-fi ), odžít školní den a vrátit se domů. A zatímco budete kličkovat mezi auty stojícími v odpolední zácpě, třeba si jen na chvilku pomyslíte: A nešlo by to přece jenom trošku jinak?

Závěr

Možná se zeptáte, proč jsem tenhle pamflet vůbec psal. Ale já měl důvod. Měl jsem totiž sen o tom, jak by to tu mohlo vypadat. Trval čtyři měsíce a jmenoval se - Vídeň.

Vratislav Filler