Přinášíme vám reportáž z 3. ročníku cyklomaratonu na Brdech.

Pokud jste četli zprávu níže, rádi bychom vše uvedli na pravou míru. Protože nejsme žádný Blesk, víme o tom mnohem více (a ne jen kulový)...

Závod zařazený do cyklosérie Kolo pro život se konal dne 21.5.2005 v obci Lety u Prahy a jak už je tradicí, oslovil velké množství cyklistických nadšenců. Ještě v předvečer závodů bylo podle informací na internetu magické číslo tisíce startujících téměř pokořeno a to ještě nebyli započítáni ti, kdo se přihlásit v řádném termínu nestihli nebo čekali jak se vyvine počasí a šli do toho až na poslední chvíli.

Organizátoři nenechali nic náhodě a již od ranních hodin se činili s přípravou přenosných značení pro účastníky a i značkami omezující dopravu v prostoru startu a na trati.

Od 7:00 hod. do 11:00 byla prezentace, popř. se šlo ještě dodatečně přihlásit do závodu. Počet startujících však byl omezen 1200 účastníky, což bylo asi ještě únosné číslo pro organizátory.

Start hlavního závodu byl naplánovaný až na 12 hodinu, ale ještě předtím probíhal doprovodný program v podobě dětského závodu v několika dorosteneckých kategoriích a rovněž Open jízda s průvodcem na 20 km do Karlštejna a zpět, která startovala v 11:30.

Mezitím byla moderátorem oznámena účast na hlavním závodě, kde se počet závodníků ustálil na čísle 1.123.

Přesně ve 12:00 odstartovala 1. vlna závodníků v čele s českou špičkou MTB a o několik minut později vyrazili na trať ostatní.

Po prvních několika stech metrech po asfaltu se trať prudce zvedla po polní cestě vstříc nedalekým kopcům a téměř 10 km dlouhé stoupání prověřovalo kondičku všech účastníků.

Až do vrchařské prémie na 7 km to byla pěkná mela. I když cesta umožňovala jet vedle sebe i několika závodníkům, problém nastal, když se kupředu začali hrnout rychlejší cyklisti ze zadních pozic. Ti se snažili předjet všechny ty kteří nabrali vycházkové tempo nebo dokonce už svá kola potupně tlačili.

Netrvalo totiž dlouho a po krátkém sjezdu ještě trochu kloudnou lesní cestou se trať zakousla mezi stromy lesa a účastníci pocítili kvalitu svého odpružení na kořenech uzoučké lesní pěšiny. A právě zde se snažit někoho předjet znamenalo riskovat pád buďto svůj a nebo toho pomalejšího před vámi. A že těch pádů nebylo skutečně málo. Naštěstí se zatím padalo jen do měkkého jehličí nebo četných louží plných mazlavého bláta po jarních deštících.

První občerstvení přišlo pro bikery na 20km. Peloton byl už řádně roztrhaný a ti co se chtěli utkat o přední umístění byli již pěkně daleko od těch co to jistili ze zadních pozic.

Trať mezitím od startu do 20 km nastoupala z 220 m.n.m do rovných 600 m.n.m. . Ale nebylo ještě všemu konec. Na účastníky čekalo mnoho záludných míst. Trať se lehce zavlnila, po táhlém výjezdu asfaltkou se přehoupla přes 630 m.n.m a zhruba od poloviny na 30 km přišlo to hlavní. Prudké sjezdy plné kořenů a kamenů, na kterých občas někdo zle upadl, vystřídalo vyčerpávající stoupání ke 2. vrchařské prémii, která byla z taktických důvodů zároveň i občerstvovací stanicí. V sedle kola výjezdy nezvládalo stále více lidí.

A nebylo se čemu divit. Téměř 3 km dlouhé a nepříjemně táhlé stoupání po rozbité cestě ukrojilo z mizející energie další porci sil. Zákeřné ze strany organizátorů byl fakt, že další stoupání ukryli hned za odbočkou od občerstvovací stanice ;-)

Na 41 km se všichni konečně svezli. Klesání z magických 650 m.n.m do zhruba 400 m.n.m. netrvalo ale ani 5 km a už se zase házely převody na lehčí. Perličkou byla poslední vrchařská prémie na 53. km, která finišující o body přivedla do extáze svým nekompromisním stoupáním.

Pak se jelo z kopce. Tedy téměř. Pár stoupání se sice ještě objevilo, ale všechny určitě hřál pocit, že už zbývá „jen“ necelých 10 km do cíle. Pro někoho to bylo kousek, pro další zase utrpení. Holt každý si mohl sáhnout do svého svědomí, kolik že jarních kilometrů stačil natrénovat...

Ze svahu nad Řevnicemi organizátoři nasměrovali účastníky krkolomným klesáním do údolí řeky Berounky a po průjezdu uzoulinkým podchodem pod železniční tratí už všichni začali poznávat místa, odkud před několika hodinami vyjeli na trať.

Před závěrečným spurtem už jen stačilo vyběhnout 10 schodů na most před cílovou rovinkou a pak se pořádně opřít do pedálů. A jaký to byl slastný pocit ve zdraví dojet do cíle 62 km dlouhé trati brdského MTB maratonu…

Cílem nejrychleji projela svorně ruku v ruce dvojice borců z ČS MTB teamu Jaromír Purmenský a Kristián Hynek a až cílová fotografie musela určit, že právě Purmenský byl rychlejší o jednu setinu sekundy s časem 2:23:29,8 !

Na dalších místech tedy:

2. Kristián Hynek 2:23:29,9

3. Michal Bubílek 2:30:20,7

Kompletní výsledky naleznete zde

A co dodat závěrem?

Počasí se překvapivě vydařilo, účast byla skvělá, trať jako vždy velmi náročná a organizace kupodivu při takové masové akci zdařilá.

Bohužel se i hodně padalo z kola. Mnoho závodníků si domů odneslo suvenýr v podobě odřenin a dokonce v několika případech zlomenin všech možných údů.

Smutně však účast na závodech skončila pro téměř 50-letého cyklistu, který nevydržel pravděpodobně vysoké tempo a zkolaboval na selhání srdce a bohužel se ho už nepodařilo zachránit.

Před námi je tedy ročník 4. a pevně věřme, že se povede minimálně jako tento letošní, ale už bez zbytečných zranění nebo dalších smutných zpráv.

Bližší informace o tomto a hlavně následujícím ročníku naleznete na oficiálních stránkách TransBrdy

Stráňa