Tour de France je cyklistickým pojmem. Zvlášť v poslední době, kdy se spousta jezdců snažila o jediné – vysvléknout ze žlutého dresu fenoména uplynulých ročníků Lance Armstronga. Nepodařilo se jim to ani letos, americký cyklista se tak mohl rozloučit se světem profesionální cyklistiky sedmým vítězstvím v řadě na legendárním závodě. Historický okamžik si tak mohl vychutnat i Filip Grim z Bořitova, jenž obdivoval kolotoč profesionální cyklistiky v roli akreditovaného novináře.

Na Tour přes kamaráda

Dostat se na nejslavnější etapový závod je snem snad každého cyklisty. Nebo toho, kdo se kolem kol motá. Ani Filip nebyl výjimkou. „Přesně tak, Tour je obrovský sen. Vždy jsem si přál vychutnat si tu atmosféru.“ Možná bláznivý sen se třiadvacetiletému cyklistovi splnil. I díky studiu. „Dělám brigádu v Radiožurnálu jako externista ve sportovní redakci. Rádio vysílalo do Francie reportéra Tomáše Kohouta, s nímž se znám. Díky tomu jsem odjel, bral jsem to ale spíš jen jako výlet,“ řekl mladík, který měl zkušenosti jen se Závodem míru. Na něm si vyzkoušel roli spíkra.

První etapy Tour Filip vynechal. Nějak moc ho nelákaly. „Nebyly moc zajímavé, byly to spíš ty spurterské. Přijel jsem až do Karlsruhe a hlavně na hory. Alpy a Pyreneje, to je to nejzajímavější z celé Tour,“ potvrdil Filip.

Učil se od profesionálů

I když účast ve Francii bral jako výlet, přeci jen počítal s tím, že si vyzkouší roli novináře. „Ale Tomáš mě k mikrofonu moc nepouštěl. Spíš jsem působil jako překladatel,“ využil Filip studium angličtiny a francouzštiny. Sám si natáčení s hvězdami cyklistického sportu neužil, přesto si odnesl řadu cenných poznatků. „Hlavně jsem viděl, jak pracují profesionálové.“

A to všechno díky akreditaci. Bez ní by se člověk prý nikam nedostal. „Tour je totiž hrozně velký kolotoč. Nás opravňovala k tomu, že jsme mohli předjíždět reklamní kolonu, která vyjížděla vždy před pelotonem. Většinou jsme ale volili druhou variantu a jeli po silnici mimo trasu závodu. Vždy jsme se podívali na start, vzali si noviny, pozdravili se s Pavlem Padrnosem a jeli jsme nejkratší možnou okružní cestou do tiskového centra v prostoru cíle,“ popsal program dne Filip.

Kopce byly neskutečné

V jediném případě udělala dvojice Radiožurnálu výjimku a zajela si celou trasu jedné etapy Tour. Právě tu nejnáročnější s dvěma nejvyššími vrcholy – Col de la Madeleine a Col du Galibier. „Chtěli jsme vidět, jaká tam bude atmosféra. A divácká kulisa? Fantastická. To se v životě nevidí. Cyklistika je prostě ve Francii národním sportem. Potkávali jsme davy a davy lidí.“

Filipa vždy hodně lákalo svézt se alespoň jednu etapu na kole a zkusit si tak na vlastní kůži, jak moc je závod náročný. Po letošním zážitku však cyklistům v žádném případě nezávidí. „Když jsem je viděl po horských etapách v cíli, jak z nich teklo, tak to bylo něco. Někteří, většinou týmoví spurteři, dojížděli třeba až půl hodiny po dojezdu prvního. Pro ně bylo důležité, aby hory nějak přelezli, aby vůbec dojeli. Vůbec jsem jim nezáviděl. A nejhorší je, že druhý den stojí na startu znovu a opět buší do pedálů,“ nevěřícně a zároveň obdivně kroutil hlavou Filip.

Jediným spojencem byl Padrnos

Pavel Padrnos, nosič vody stáje Discovery Channel, byl jediným českým cyklistou na startu letošního ročníku Tour de France. Zcela logicky se tak na něj soustředila pozornost všech českých médií. Zvláště také proto, že pomáhal svému stájovému kolegovi Armstrongovi k sedmému titulu. Filip měl to štěstí, že se s českým cyklistou mohl také potkávat. „Dával nám rozhovory. Před startem ani moc ne. To závodníci vylezli z autobusu a jen se před startem šli podepsat do knihy. Ale většinou po dojezdu řekl Pavel pár slov k etapě,“ ocenil Filip přístup českého profesionála, který byl největším dříčem při tahání cyklistického balíku. Pokud totiž ujela skupina uprchlíků a byl mezi nimi někdo, kdo by mohl ohrozit vedoucí pozici Armstronga, byli to právě Padrnos společně se Španělem Beltramem, kteří se tento úmysl snažili překazit. „Pavel toho tak měl někdy opravdu dost. A zvláště po horských etapách, protože nepatří mezi vrchaře. Byly tak dny, kdy s ním chtěl Tomáš udělat rozhovor, ale musel se omluvit. Ale když měl vyčleněné dva večery pro novináře, tak se jim ochotně věnoval. Opravdu profesionál,“ všiml si Filip Grim, jenž si také užil své. Práce novináře je prý také hodně náročná. „Je to pěkně těžká řehole. Ráno se vstane a jede se na start. Poté následuje přesun, sledování etapy a pak se pracuje až do noci. V jednu se jde spát a druhý den opět ten stejný program. Opravdu žádný med.“

Volné dny moc volna nepřinesou

Nabitý program Tour přinesl pouze dva volné dny. Pro cyklisty to znamenalo, že si v rámci regenerace zajeli volnějším tempem stokilometrovou trať. „Takže zase tak extra odpočinkový den to nebyl,“ upozornil Filip, jenž si rovněž volna moc neužil. „Většinou se udělají rozhovory, je připraveno několik tiskovek. No a pak následuje přesun do dalšího místa startu. Cyklisti létali letadlem, my jsme 500 kilometrů najeli autem.“

Chodil kolem hvězd

Armstrong, Ullrich, Vinokurov, Basso, Hincapie, Rasmussen, O´Grady a řada dalších hvězd patří neodmyslitelně do světa profesionální cyklistiky. Ne každému se poštěstí být v jejich blízkosti. A poznat je i z té druhé stránky. „Třeba Armstrong se mně vůbec nelíbil, když se pustil do svého týmu za to, že ho nechali samotného v kopci se členy T-Mobilu. Ale asi bral poslední Tour strašně vážně. Na předposlední tiskovce, kdy už měl vítězství jisté, byl totiž velký srandista. Hodně si poslední etapy užíval. Vypadal pak hodně spokojeně se svými dětmi a přítelkyní Sheryl Crow. Člověk tak viděl jeho dvě stránky – závodnickou a tu, když byl tátou od rodiny,“ vypozoroval Filip.

Sám se může pyšnit podpisem výjimečného cyklisty. I když nechat si hvězdu podepsat na fotografii nebyla prý vůbec jednoduchá záležitost. Vlastně k tomu dopomohlo štěstí. „Šli jsme do hotelu za Padrnosem a čirou náhodou šel Armstrong na večeři. Tak jsem ho hned odchytl. Jinak není šance se k němu dostat. Má kolem sebe ochranku, v závodním kolotoči bylo nemožné ho oslovit. To u Ullricha nebyl takový problém, toho jsem zastavil u startovního pódia.“

Tour po Armstrongovi

Sedminásobný vítěz Tour de France se rozloučil s profesionální cyklistikou. Někteří toho litují, jiní zase jásají. Podle nich budou další ročníky mnohem zajímavější. Adeptů na vítězství je totiž několik. „Podle mě bude nejžhavějším kandidátem na vítězství Basso, který se s ním jako jediný dokázal držet v kopcích. Sám nevím, jestli teď Tour ztratí bez Lance náboj, ale snad bude mnohem více zajímavější.“

Filip Grim, nar. 27. listopadu 1981, bydliště Bořitov. Student Karlovy univerzity v Praze - Pedagogická fakulta (angličtina, francouzština), dříve triatlonista, nyní závodník na horských kolech (tým Triangle MTB Team Rájec-Jestřebí). „S triatlonem jsem skončil, úplně mě to nebralo. Neuměl jsem pořádně plavat a běhání taky nebylo nic moc. Nyní se vyžívám na horském kole, na silničním pouze trénuji.“

Tour de France, nejslavnější etapový závod, letos se jel 92. ročník. Cyklisté museli v době od 2. do 24. července zvládnout neuvěřitelnou porci 3 607 kilometrů. Přitom měli jen dva volné dny. Nejlepším borcem se již po sedmé za sebou stal Američan Lance Armstrong z týmu Discovery Channel. Jeho výsledný čas činil 86 hodin, 15 minut a 2 vteřiny. Se ztrátou necelých pěti minut za ním skončil Ital Basso, téměř sedmiminutové manko zaznamenal Ullrich z Německa. Nejlepším vrchařem se stal Dán Rassmusen, zelený trikot pro nejlepšího spurtera připadl Hushovdovi z Norska. Nejrychlejším jezdcem do 25 let byl ukrajinský Popovič. Týmovou soutěž vyhrál T-Mobile před Discovery Channel.

(Přáli jste Armstrongovi jeho 7. vítězství na Tour de France? - hlasujte v anketě vedle článku)

Petr Franz Kafka (Regionpress)